Příběh o kořenech deprese se blíží ke konci, proto si můžete připomenout jeho úvodní článek, další články ze série najdete v odkazech na konci článku.
Dalším
z kořenů depresí může u někoho být potlačování pocitu viny za cokoli. Za
rozvod rodičů, za to, že jsem přišel na svět, za to, že jsem měl (podle svého
soudu) něco udělat a neudělal jsem to… Takových důvodů máme v sobě mnozí
spoustu. A právě i z nich proudí naše trápení. Ptáme se: Kdo jsem, když
jsem ne/udělal…? Pocity viny můžeme mít za to, jací jsme nebo nejsme, kdo jsme,
za to, že nejsme takový, jak nás chtějí ostatní, abychom byli. Pocit viny můžeme
mít za to, co jsme udělali, i za to, co jsme neudělali.
Ala
odpověď na to se skrývá uvnitř nás. Kdo jsme, nejlépe zjistíme tak, že přijdeme
na to, kdo nejsme. To kdo jsme, obvykle slyšíme od ostatních, rodičů, učitelů,
kamarádů… a potom této verzi skutečně věříme. V toto své já potom vkládáme své vzpomínky,
předsudky, domněnky. Naše Já je obraz, jak vidíme sebe, jaké o sobě máme
představy. Představy ostatních lidí se o našem já mohou hodně různit. Ale čím
jsme ve skutečnosti? Ve skutečnosti jsme život, energie, láska. Většina
z nás věří té verzi skutečnosti o našem Já, jaká mu byla postupně vložena
ostatními. Každý máme ve své hlavě hlas, kterým mluvíme sami se sebou. Pokud se
považujeme za oběť hlasu ve své hlavě, jsme obětí sami sebe. Hlas v naší
hlavě je věcí, kterou můžeme nejen měnit, ale také ovládat. To jde skrze
zpochybnění vlastních pravidel, když to dokážeme, získáme svobodu
v jednání. Vždyť většina bitev, které vedeme, se odehrávají právě
v naší hlavě. Zápasíme s myšlenkami, co je dobré a co špatné. A když
bojujeme uvnitř, bojujeme i navenek. A tělo i mysl, která zápasí, vždy utrží
nějaký šrám. Takových šrámů má většina z nás uvnitř sebe plno, aniž by si
to uvědomovala. Je pro nás obtížné oddělit své já od reality, proto vládne naše
vytvořené já naší realitě. Křiví nám obraz nás v sobě.
Řešením
by bylo vzdát se na chvíli svého já a nechat pouze život, podřídit se mu,
nechat se jím vést. Potom máme možnost ovládnout sami sebe novými způsoby,
objevit nová řešení dlouhodobých problémů. Ale máme na to odvahu? Máme odvahu
odpustit sami sobě své chyby, osvobodit se od nutnosti nenávidět se za to, jací
jsme nebo nejsme. Když si dokážeme odpustit, vyvolá to v nás odolnost
proti naší vnitřní bolesti.
Ano,
řešení se zdá velmi složité, možná až nemožné, ale vše je možné, když si
uvědomíme, že jsme životní energií, láskou a tvořiteli své budoucnosti. Je jen na
nás, co si utvoříme, zda se necháme dál ovládat tím falešným já, o kterém nás přesvědčili
ostatní, že jsme, nebo zda najdeme odvahu najít své skutečné já. Nechat za sebou
pocity viny, které nám byly vštípeny, odpustit si.
Odkazy:
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/05/koreny-depresi-sebepodcenovani.html
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/05/koreny-depresi-potlacena-agrese.html
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/05/koreny-deprese-touha-citit.html
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/05/koreny-deprese-pocity-pretizeni.html
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/05/koreny-deprese-snaha-ochranit-se-pred.html
https://vseodepresich.blogspot.com/2019/06/koreny-deprese-lpeni-na-minulosti.html
Odkazy:
Komentáře
Okomentovat