Každý
si neseme na bedrech nějakou minulost. Někdo veselou, jiný smutnou. Obvykle to
je směs obojího. Když nám v paměti utkví převážně to negativní, ta horší
část minulosti, je nutné se s ní vyrovnat. Někdy jde o tak závažné a tíživé
věci, že se s nimi vyrovnat jen tak lehce nejde. Jediné, co můžeme, je
naučit se s nimi žít. Když to nezvládneme, začne u nás převládat
pesimismus a u někoho to končí až depresí. V depresi se promění
potlačovaný smutek v nás. A duše j v depresi ,,mrtvá“, jejím
životabudičem jsou slzy. Slzy zármutku, smutku, vzteku, bezmoci. Ty se dostaví
tehdy, až to bude možné a naše osobnost na to bude připravena. Vše špatné se z mysli
vyplaví a duše se opět probudí. Pro věřící: možná že je vůle Boží právě to, aby
člověk s depresí svou nemoc přijal s pokorou a skrze ni nalezl cestu
k Bohu.
Proč
lpíme na minulosti? Protože předtím jsme měli auto a teď ho nemáme, dříve jsme
byli mladí a krásní, jenže jsme zestárly. Myšlením na to, co jsme měli dříve a
teď to nemáme, si způsobujeme další utrpení, které není nutné, kterému je možné
se vyhnout. Jenže my lidé lpíme na materiálních věcech, na věcech, které jsou
pomíjivé. Podle materiálních věcí měříme své životy. A když ty materiální věci
ztratíme, trápíme se pro ně a podporujeme ve svém nitru depresi.
Zkusme
tedy žít teď a tady. Nelpět na minulosti, nelpět na zraněních své mysli
v minulosti. Život je teď a tady. TEĎ!!! Ne potom, ne předtím, ale teď. Minulost
nechme spát v minulosti, budoucnost budoucnosti a uvidíte, že se Vám hned bude
žít lépe.
Já
vím, je jednodušší to říci, nebo napsat, než tak žít, ale žít tak je velmi úlevné
a hlavně možné. Proč je to jednodušší? Protože když při chůzi dopředu, máme hlavu
otočenou neustále dozadu, jde se nám špatně, padáme přes sebemenší překážku, musíme
vstávat a pokračovat, ale znovu upadáváme, vrážíme do ostatních, nebo je naopak
mineme, protože jsme se dívali dozadu. Vše, co nás čeká, je před námi, tak otočme
hlavu směrem, kam jdeme.
Komentáře
Okomentovat