Proč
potřebujeme vědět, kdo jsme? Abychom pochopili, kdo nejsme. Jaká je naše
identita, na čem se zakládá? Naše identita, naše Já, to jsou naše vzpomínky,
předsudky, domněnky, obavy i naděje. Je to láska i nenávist, co si v sobě
neseme.
Jako
každý strom, rosteme od semínka až po dospělost a od dospělosti ke stáří. Naše
vědomí potřebuje znát, kdo jsme, zda jsme byli milování a přijímaní jako děti,
dospívající i dospělí lidé.
Proto
toužíme znát toho, kdo nás zasadil, staral se o nás. Mnoho depresivních myšlenek
pochází z naší minulosti, z naší historie. Možná nás někdo v mládí
vykořenil a přesadil jinam, možná se stalo něco jiného, něco, co poznamenalo náš
růst, to, jak naše větve stoupí k nebi. Jako každé semínko, jsme dostali nějaké
genetické informace, vklad, který můžeme rozvíjet, nebo potlačovat.
A
teď si představte jednu situaci, je Vám dejme tomu 40 let. A do rána Vám někdo vymazal z hlavy všechno
o Vás, celou Vaši minulost, nevíte, kdo jste, kým jste byli, nevíte, kdo Vás zasadil.
Svět se stal neznámým místem. Zcela cizím. Nepříjemné, že?
A
to je ten důvod proč potřebujeme znát, kdo jsme, kým jsme byli, protože to dělá
nás námi. Určují to naše kořeny. Když neznáme svou minulost a nepřijmeme ji s láskou,
chybí nám kořeny a každý sebemenší větříček nás povalí a bude si s námi hrát,
jako vítr s peříčkem.
Naše
minulost, naše kořeny možná dostali mnoho zásahů, my jsme dostali mnoho zásahů od
života, mnoho ran, ale rány se postupně zacelili, i když po nich zůstali jizvy.
Jizvy utvořili naši minulost a skrze ně i nás.
Ano,
někdo měl lepší podmínky, úrodnější půdu, více živin, slunce, vyrost více do výšky
i šířky, do větší stability, jiní jsme rostli v neúrodné zemi, stíhaly nás
živly a hráli si s námi. Ale každý máme svoje místo na světě, každý máme své
kořeny, někdo je má hlubší, jiný ne, ale to je právě ta rozmanitost přírody, zkouška
odolnosti. Zkouška víry v sebe.
Komentáře
Okomentovat