Kořeny depresí - sebepodceňování

Sebepodceňování se týká více či méně většiny populace, ať už trpí duševními nemocemi, nebo ne. Jak vzniká sebepodceňování? Obvykle sahá již do našeho dětství, kdy jsme slýchávali, to nezvládneš, jsi nešikovný, jsi malý/tlustý/hubený/k ničemu… A mnoho dalšího. A víte co? Jsou to jen lži, které jsme přijali za vlastní a ponechali si je až do dospělosti.
 

Většinu informací o tom kdo jsme, nám říká okolí, rodiče, učitelé, kamarádi a tvoří tím naše sebevědomí. A my jejich verzím skutečně obvykle věříme. To v žádném případě neznamená, že jsou jejich verze pravdivé. Často to jsou pouhé lži. Používat lži se učíme už od mala, abychom přežili ve svém kulturním prostředí. Učíme se podvádět sami sebe a lhát sami sobě. Protože upřímnost a nefalšovaná pravda bývají považovány za dětinské vlastnosti a projev bláznovství. Místo tvoření pravdivého světa, ho deformujeme. Máme přehnaná očekávání vůči ostatním i vůči sobě, a když tato očekávání vůči sobě nenaplníme, začneme se ponižovat sami před sebou, jak jsme neschopní, nic nedokážeme a podobně.

A pro příště v nás vzniká strach, že opět selžeme, čímž si to vlastně předurčíme předem. A právě to je chyba.

 Je důležité dávat si reálné a splnitelné cíle. Když budeme chtít po rybě, aby lezla po stromě, tak to ryba nedokáže. Ale když to samé budeme chtít po opici, bude výsledek jiný, opice to hravě zvládne.
Zároveň se nemůžeme přeceňovat. Hledejme uvnitř sebe i vně rovnováhu, rovnováhu v tom, co můžeme dokázat a v tom, co je nemožné. Hledejme uvnitř sebe zdravé sebevědomí. Každý ho má, jen je potřeba ho odkrýt a nebát se používat.

Každý máme uvnitř sebe hlas, svou osobnost, která nám říká, kdo jsme, jací jsme, jakou představu máme sami o sobě. Tento náš vnitřní hlas a obsah toho, co říká, můžeme zpochybnit, ovládat a měnit. Záleží jen na nás.

U lidí s depresí je normální, že jejich sebevědomí je velmi špatné. Často mají problém přijmout sami sebe, nemají se rádi a tím se vzdalují sobě i svému okolí. Přijmeme-li depresi jako součást svého života, určitým způsobem se nám uleví, protože přijmeme sami sebe a uvidíme cestu, po které jdeme. Když tu cestu uvidíme a uvědomíme si, můžeme ji změnit. Když si odpustíme skutečnost, že trpíme depresemi a zbavíme se pocitu viny za to, uleví se nám. Poté můžeme začít jednat s depresí láskyplně, ale nenechat si od ní nic diktovat. Její vliv na nás tím začneme kontrolovat a to je dobře.