Stigmatizace deprese

Pohled na deprese veřejností je pořád ještě hodně ovlivněn předsudky a neznalostí této problematiky. Kdo se léčí u psychiatra, psychologa a podobně, je prostě nebezpečný blázen. Bohužel, mnoho osob nerozlišuje, že i psychiatrických diagnoz je mnoho a ne u každé je pacient nebezpečný okolí, často je nebezpečný pouze sám sobě, protože u něho hrozí vysoké riziko sebevraždy a to až u 80 % pacientů.

 

V naší společnosti panuje bohužel ještě velká stigmatizace depresí a obdobných psychických problémů, mluví o tom například paní Marie Osicková a pan Ján Praško ve své společné knize Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch.

 

Bohužel k tomu dochází i od zdravotnického personálu jiného, než z oboru psychiatrie. Jakmile v záznamech zjistí, že se pacient léčí s nějakou psychickou nemocí, často se jejich přístup k němu v okamžiku mění, je považován za simulanta a hypochondra. Bohužel i já sama s tím mám vlastní zkušenost, zkušenost, která mě málem stála život.

 

Je nutné, aby mezi lidmi a především mezi zdravotnickým personálem docházelo ke vzdělávání a získávání více povědomí o depresích a jiných psychických problémech. Protože tato stigmatizace vzniká z toho, že někdo soudí něco, o čem nic neví a nerozumí tomu, navíc s příměsí vlastního strachu z neznámého. Proto je osvěta celkově velmi důležitá a pro nemocné depresí jistě bude mít velký přínos.

 

Většina předsudků se zakládá pouze na mýtech o této nemoci a strachu. Jak známo, strach je dobrý rádce, ale zlý pán.